top of page
logo studanka (4).png
stažený soubor.png
EEA_grants_4x.png
19575260_435952656803336_170078052937563429_o.jpg

Mobility mezi LMŠ Studánka a Småtjern Naturbarnehage a.s.
Outdoor kindergarten Småtjern

Od školního roku 2021/2022 začaly v české Lesní mateřské škole Studánka a přírodní norské školce Småtjern probíhat výměnné pobyty učitelů v rámci projektu mobility. 

Prostřednictvím výměnných návštěv pedagogové z obou školek získají zkušenosti z rozdílných přístupů k vzdělávacímu procesu. Rozdílnosti, které vycházejí jednak z kultury krajiny, ve které školky působí a jednak z hodnot a principů. které se jejich zakladatelé usilují realizovat v každé školce. Každý pedagog přichází na návštěvu s určitou svoji individuální vizí, co bych chtěl vidět, pozorovat, ale také přináší svůj nápad, aktivitu, kterou s dětmi ve školce realizuje. Pobyt není jenom o pozorování.

 

Projekty jsou podpořené Fondem EHP prostřednictvím Domu zahraniční spolupráce ČR. Cílem tohoto programu je zvýšit vzdělanostní základnu a lidský kapitál v České republice, snížit ekonomické a sociální rozdíly v Evropském hospodářském prostoru a posílit spolupráci s Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem.

Program Vzdělávání podporuje projekty zaměřené na spolupráci škol a dalších vzdělávacích institucí, které vedou k modernizaci a inovaci výuky. 

Jak mobility zatím probíhají:

Jako první zahájil spolupráci v říjnu 2021 návštěvou v LMŠ Studánka zakladatel norské školky, pan Jørgen Kjørven. Ihned se zapojil do příprav slavnosti Dožínek, která LMŠ Studánku brzo čekala a děti ze Studánky si ho velmi oblíbily. Jako dárek od norských dětí našim dětem přivez pan Jørgen krásný keramický talíř, který norské děti samy vyrobily a nazdobily. Nejvíce se u nás zaměřil na sledování řízené činnosti, která je v norské školce málo zastoupená.

 

b78c8071d6546772e124acb1c24ac667.0.jpg
252266615_10158528791151958_5769774350256768699_n.jpg
fdf5eea5578d5890faa24c8c3a4e0087.0.jpg

Na začátku listopadu 2021 se pro změnu do norské školky vydala Sandra Černá, která je zakladatelkou LMŠ Studánka. Sandra dětem z norské školky dovezla od našich dětí bylinkový podzimní věnec, který též samy vyrobily a dále pastelky a omalovánky. Zpět do ČR se vrátila se spoustou poznatků, zážitků a fotek, které si můžete prohlédnout v naší galerii na konci této stránky.

Nejvíce ji v norské školce zaujalo stravování, které je mnohem jednodušší než u nás, Norové jedí méně, teplé jídlo se u nich každý den nevaří a často další den zpracovávají do stravy přebytky z předchozího dne. Též děti i průvodci v tamní školce pijí opravdu hodně mléka. V norské školce mají blízko jezera, kde se v létě děti plaví s průvodci na lodičkách, v zimě naopak na jezeře bruslí, nebo se klouzají. Také mají na pozemku školky kamenný důl, kam chodí pozorovat netopýry. Sandru zaujalo i to, že co by u nás neprošlo v běžných hygienických normách a nařízení v Čechách, v Norsku tolik nevadí. Například u nás se nesmí vzájemně dotýkat matrace a ložní povlečení na polední odpočinek dětí a každé dítě musí mít své určené místo, kdežto v Norsku toto řešit nemusí.

Dá se říci, že jak je celkově norská příroda drsnější a syrovější ve své podstatě, tak i norské děti jsou více zocelené. Zajímavé bylo poznání, že když norské děti s průvodci najdou nějakou mrtvolku zvěře, tak jí neodstraní nebo nezahrabou, ale nechají jí na místě a chodí pozorovat a sledovat postupné rozkladné procesy. Též více pracují s potencionálně nebezpečnými předměty, jako jsou pily, kladiva a pod. 

Ale bezpečnost dětí je v norské školce zároveň vždy na prvním místě, na jezero, i zamrzlé, smí pouze v plovacích vestách, do dolu zase jen s helmami na hlavách. V hrách, kde děti musí čekat ve frontě například na stromovou houpačku-kolotoč, jsou norské děti velmi disciplinované, protože vědí, že kdyby se hádaly, předbíhaly, nebo postrkovaly, tak by je průvodce zařadil automaticky až na konec pořadí. 

V norské školce všichni pijí z hezkých dřevěných hrnečků, kdy každé dítě i průvodce má na tom svém vypálené jméno a někdo i obrázek.

Jako logo používá norská školka motiv dvou smějících se postaviček držících se za ruce z původního kresleného obrázku, ke kterému se váže příběh. Tento obrázek nakreslila holčička, která byla v norské školce dlouho zamlklá a všeho se bála, postupem času ale zjistila, že školka Småtjern je přátelské a hezké místo, kde se začala cítit bezpečně a poté namalovala takovýto krásný obrázek.

A logo i název Lesní mateřské školy Studánka je inspirováno berounskou studánkou na svahu kopce u kaple Panny Marie Bolestné, blízko které měla naše školka své první zázemí a ke které se váže pověst. Tato pověst ožívá i na Trubské vždy na začátku roku při slavnosti Vítání jara, kdy děti z LMŠ Studánka tuto legendu divadelně ztvární a symbolicky vyčistí studánku, aby byla na jaře opět krásná.

277706912_721185715563413_2876834420567784839_n.jpg
248427922_2986723718282811_8850502818156333413_n.jpg
249057804_417685430066991_9127761688640414640_n.jpg
248896609_1622232541470933_6092189305861327985_n.jpg
248326514_619067219505650_285856696236475820_n.jpg
248479888_724838605141325_4747985384782389404_n.jpg
20211004_124631.jpg

Poté navštívil Studánku další průvodce z norské školky a to Thomas Nordseth Eriksen. Thomas nebyl moc výřečný, ale svou dobrosrdečností a nemizejícím úsměvem na tváři si získal rychle přátelství opět všech dětí ze Studánky. Našim dětem přivezl jako dárek z norské školky krásná kladívka a hřebíky, které naše děti ihned ochotně a s radostí s Thomasem zkoušely. 

255855991_3022465568021785_3199452956322828972_n.jpg
253172610_3018802488388093_4459038874808273640_n (1).jpg
172e41c30b47415ed928e5b0f14f4b9b.0.jpg
254612222_3020750494859959_7633689780124310050_n.jpg

V polovině listopadu 2021 se vydala na mobility do Norska naše průvodkyně Dana Rišková, kterou pár dní poté následovala další průvodkyně Lea Štochlová, takže se spolu v norské školce potkaly. Lea s Dankou dovezly norským dětem jako dárek omalovánky, pracovní sešity s různými úkoly pro předškoláky a velký úspěch měly u tamních dětí hlavně voskové barevné bločky, se kterými mohly začít tvořit spousty dalších krásných obrázků. 

 

Z norské školky k nám naopak na mobility přicestovala Monica Pettit Magnussen, která nám velmi pomohla a s entuziasmem jí vlastním se zapojila do chodu Studánky, když nám zrovna vypadly ještě další průvodci kvůli karanténě z důvodu pandemie Covidu. Monica se ve Studánce nejvíce zajímala o vztahy a charaktery mezi dětmi, jak spolu dokáží spolupracovat, komunikovat.

 

Dana měla s norskými dětmi zážitky při výrobě šperků, zkoumaly spolu život pod zamrzlým okrajem jezera, také hodně vařili na otevřeném ohni. Dana nám do Studánky zaslala 16. listopadu pozdrav přes messenger následujícího znění: Posílám pozdrav z Norska. Doufám, že se máte dobře, já se mám opravdu báječně. Počasí je tu podobné jako u nás, sníh už slezl, protože se oteplilo. Dnes jsme vařili puding nad ohněm, no dopadlo to zajímavě, nakonec všem chutnalo. Jenom mi to pořád nechtělo zhoustnout a vařilo se to snad hodinu. Sporák je holt sporák, tam se ta teplota dá nastavit a člověk ví na čem je :)

To je též jeden z rozdílů mezi naší a jejich školkou, my máme svou plně vybavenou moderní kuchyni s kuchařem Davidem Čubou, který pro naše děti připravuje svačiny a vaří denně teplé vegetariánské obědy. Kdežto v norské školce mají spíše polní venkovní kuchyni, velmi často vaří nad otevřeným ohněm, ve vaření se střídají jejich průvodci a též jim hodně pomáhají a zapojují se do vaření děti. Zde by toto ale z důvodu nastavených přísných hygienických norem možné nebylo.

 

Dana by z norské školky k nám ráda přenesla větší volnost ve výběru, aby děti měly možnost se rozhodnout z více nabídnutých možností, například někdo by mohl něco tvořit, jiný jít na výpravu a další třeba pracovat na zahradě. K tomuto systému by ale bylo potřeba zavést ve Studánce přítomnost více průvodců na den. Též by se Daně líbilo častěji rozdělávat a udržovat otevřený oheň ve venkovním ohništi, jako to dělají norské děti, které se pak o oheň samy starají, aby neuhasl. Také by si přála, aby měly naše děti možnost pracovat s různým nářadím na určeném místě. Uvítala by u nás držák na dřevo, kde děti mohou samy sekat dříví, nebo jinak pracovat se dřevem. V norské školce se jí líbily i teplá sedátka z polyesteru na suchých WC, které by u nás též uvítala jako dobrý převzatý zlepšovák. Celkově si z norské školky odnáší dojem větší spontánnosti, svobody, nic se tam nedělá ve spěchu, vzdělávání norských dětí vychází hlavně z jejich preferovaných zájmů a je jim dávána větší důvěra, že něco samy zvládnou.

 

A toto jsou přesně ty důvody, kvůli kterým se Lesní mateřská škola Studánka a školka Småtjern spojily, jelikož české školky všeobecně jsou pevně vázány normami a rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání, vydávaným ministerstvem školství, kdežto naopak v norských školkách mají již zmiňovanou velkou volnost a jen malé procento řízené činnosti. Obě školky by si proto rády mezi sebou v rámci projektu mobility a institucionální spolupráce vyměňovaly po dobu dvou let své nejlepší zkušenosti a ty pak zapracovaly do svých činností a programů a též ve svých zemích předávali to nejlepší ze vzájemné spolupráce dále.

 

Poté co Dana odcestovala zpět do Čech, zažila Lea v Norsku již pravou severskou zimu a také napadlo více sněhu. 30. listopadu nám poslala pozdrav na messenger i Lea ve znění: Za včerejšího -14 st. mrazu na jezeře - vyřezávání ledu a spousta dalšího. Ledová vrstva měla minimálně 15 cm. A dnešek o něco teplejší, jen -10 st. a sněžení a od toho se odvíjející sjíždění všeho na všem a všeobecná radost. A na druhém jezeře jsme s Jorgenem udělali ve sněhu obrovský labyrint. Na toto jí odepsala další naše průvodkyně a též učitelka v naší komunitní lesní škole Studánka, Zuzka Medvecká: Děkujeme vám všem za to, jak nám o tom hezky referujete. A už chápu, proč říkal Jorgen, že je nutné navštívit Småtjern právě v zimě :) A Lea jí odpověděla moc krásně následující: Zima je tu úžasná a drsná zároveň, o tom není pochyb, a to sotva začala. Ale jinak si myslím, že je celkem lhostejno, kdy Småtjern člověk navštíví. To nej je totiž o přístupu a celé filozofii pod povrchem, o lidech tady.

Zde naleznete galerie z mobility Dany, Lei a Monica 

 

 

V březnu 2022 byla vyslána na mobility do Studánky Anette Kristiansen Rue. Anette ráda vyrábí s dětmi cokoliv ze dřeva, takže jejím dárkem pro naše děti byly pilky na dřevo. I u nás se chopila této iniciativy a s našimi dětmi pilky rovnou vyzkoušela při výrobě krásného pexeso z kulatin břízy. Děti vyrábění moc bavilo a nadšení završily společnou hrou pexesa z vlastnoručně připravených dřevěných koleček. Anette se také zúčastnila výletu s našimi předškoláky do Svatého Jana pod Skalou, kde s dětmi vystoupaly až na vrchol skály, odkud je krásný výhled do dalekého kraje. Před svým odjezdem absolvovala ještě Anette rozhovor s novinářem, kdy si společně popovídali o spolupráci Studánky a Småtjern. Článek z tohoto setkání vyšel v Berounském deníku dne 6. 4. 2022

Anette strávila ve Studánce nějaký čas i s našimi školáky z komunitní lesní školy Studánka, které naučila plést z vlny jen s pomocí svých prstů krásné náramky, nebo náhrdelníky. Naši školáci norským dětem poslali nyní jako poděkování za čas strávený s Anette knížku Nicky & Věra - Příběh Nicholase Wintona a jeho dětí, kterou napsal Petr Sís.

275972383_3109923755942632_3479939446529496479_n.jpg
277851311_657094018694796_5594385517028193634_n.jpg
277703380_646774303063399_7642554378678689985_n.jpg
277733265_1091300538114060_2195761274530498194_n.jpg
  • Facebook
facebook Studánka Lesní škola a školka
  • Facebook
facebook Småtjern Naturbarnehage
277920438_490881122578393_2764848402724007664_n (1).jpg
277886042_526411035499598_4112164490858238873_n (1).jpg

Na přelomu dubna a května 2022 odjely na mobility do Norska průvodkyně ze školky Studánka Radka Häuslerová a pedagožka komunitní školy Studánka Zuzka Medvecká. V norské školce si užily hodně zajímavých zážitků a přivezly nám též spoustu fotek viz níže. Dokonce se vrátily i trochu v čase :) protože ve Studánce již bylo jaro v plném proudu, ale ve Småtjern ještě sněžilo a tak seděli všichni u ohně a zpívali Rolničky. Byly se s dětmi podívat i na farmě, kde chovají koně, o které se norské děti nejprve náležitě postaraly a pak se na nich za odměnu svezly. Poštěstilo se jim sledovat také vrtulník, který převážel materiál pro novou komunikační věž, děti si ho mohly prohlédnout zblízka a také se vyptat na různé otázky pilota. Jako všichni ostatní, co přijeli na delší čas do norské školky, si i Radka se Zuzkou ozdobily svoje dřevěné hrnečky na pití vypálením svého jména a děti jim je poté pomohly dozdobit vypálením obrázků. Norské děti jim též s hrdostí ukázaly všechny jejich rituály a místa, které postavily spolu s Jørgenem, Bjørnem a dalšími. Také tam děti chodí kontrolovat vývoj počasí do vlastní meteorologické observatoře, kterou Radce a Zuzce důkladně předvedly a ty tak prokázaly, že se nebojí výšek :) S dětmi se zapojily i do keramického vyrábění, a všichni dohromady vytvořily úžasné výtvory. Jelikož děti ze Studánky i děti ze Småtjern nemají okolo sebe přemíru běžných hraček, tak umí přirozeně využívat a rozvíjet svou představivost a kreativitu a dokáží si krásně vyhrát se vším, co najdou ve svém přírodním okolí. Norské děti možná o trochu více, protože jak již bylo řečeno, nemají tolik řízených činností a nejsou vázáni rámcovým vzdělávacím programem, který u nás musíme dodržovat.

Zuzka Medvecká nám po svém návratu odpověděla na čtyři následující otázky 1. co se jí nejvíce v norské školce líbilo, 2. co by chtěla přenést do komunitní školy Studánka, 3. jaký vnímala největší rozdíl a 4. jaký byl její nejlepší zážitek: 

 

1. Poměr průvodců k dětem a z toho vycházející pohoda. Velký a rozmanitý prostor pro svobodnou hru v zázemí školky s možností neustále ho přetvářet podle svých představ. Fakt, že je pozemek v jejich vlastnictví jim dává svobodu stavět na něm I stavby svépomocí, bez složitého schvalování. Taky jim do toho nikdo z okolí nemluví a nemusí se tudíž ohlížet na další aspekty, takže nemají z každého zásahu do prostředí stres. Dostatek času na projekty, které jsou spíše dlouhodobé a tím vedou děti k trpělivosti a soustředění I na delší cíle – např. vydlabávání člunu z kmene, vyrábění jeskyně ohněm, keramické tvoření domu (zaměření, návrh, krájení, glazování, zdobení, lepení). Vícë technických činností, u kterých dělá dítě skutečnou práci. I díky tomu, kolik stavebních a jiných činností se na pozemku děje, dostávají děti možnost průvodce vidět v akci, ale I aktivně jim pomáhat. Nesimulují schopnosti dospělých, ale zkouší si je. Děti například šroubovaly, aby opravili stroj na broušení kamenů, nebo pomáhaly dávat dohromady hydraulický systém na vedení vody do kopce. Větší svoboda dětí v rozhodování, co chtějí dělat. Protože mají děti víc volného času a větší variabilitu a samostatnost v používání diferencovaného prostoru, můžou si lehce vybrat prostor i činnost, které se chtějí věnovat. Rádi pracují i zcela samostatně nebo pouze ve dvojicích. Více mezi sebou žertují a neberou se tak vážně, děti se nevztekají, když si z nich někdo tzv. vystřelí. Norské děti jsou také víc zvyklé pomoct si sami. Průvodci k nim neutíkají, aby je zvedly, pofoukaly nebo jinak pomohly, ale z povzdáli čekají, jak se situace vyvine a až když dítě zvedne oči k průvodci, ten mu naznačí posunkem ruky, že k němu může přijít. Pak všechno řeší tak dlouho jak je potřeba bez časového stresu v plném soustředění průvodce na dítě – na kolenou, nebo z očí do očí. Děti v norské školce mají jinou úroveň svobody podle toho, jak odpovědně se chovají a jak dodržují důležitá pravidla. Každé dítě je vnímané individuálně a bodováno podle toho, jak se chová. Od toho se odvíjí jeho míra autonomie. Děti si tak hodnoty svobody, samostatnosti a odpovědnosti váží a vědomě si jí pěstují.

2. Ráda by změnila svůj přístup k dětem na víc partnerský a méně maminkovský, tzn. pomáhat dětem jen když si o pomoc řeknou a nebudou mít dost kompetencí, si pomoct si sami. Zapracovat koncept svobody a odpovědnosti, jsou to pro jednotlivce a funkčnost společnosti nejdůležitější pojmy. Vytvářet více časového prostoru pro dlouhodobější projekty a jejich individuální dokončování. Dělat více technických projektů. Zakoupit vypalovací pistol, která rozvíjí jemnou motoriku, trpělivost, schopnost plánování a skýtá mnohé možnosti pro různé vyrábění.

3. V norské školce: Chybí ranní vítací rituál. Méně důsledná hygiena po záchodě, před jídlem a všeobecně. Studené obědy a menší odpovědnost dětí za své místo u stolu. Více pohody, ve Småtjern nemusí nic stíhat, nemají konkrétní plán, který by na ně vytvářel tlak ve chvíli, kdy ho nestíhají. Je jich na 24 dětí (z kterých denně chodí max 18), pokud někdo z dospělých nevypadne kvůli nemoci, čtyři průvodci na den. Ve třech si už netroufají jít s dětmi ani na procházku a jsou v jejich rozmanitém zázemí, kde si každé dítě najde to své a oni se věnují přející přítomnosti. Jsou méně institucionalizovaní, organizovaní a méně kolektivističtí než my. Zakladatel školky Jørgen Kjørven je ve školce přítomen minimálně tři dny v týdnu, vnímá se jako jeden z nich a jako takový i ve chvílích, kdy někdo z jeho kolegů udělá chybu, tak se, pro českou mentalitu trochu nezvykle, omluví za potíže bez pojmenovávání konkrétního kolegy a v prvé řadě s nimi řeší, jak chybám předejít, protože zastává názor, že chyby nastávají většinou jako následek nepohodlí průvodců ve chvíli podcenění počasí, nebo fyzické zdatnosti dětí, nebo jejich nízkého počtu průvodců a tedy jak již bylo řečeno, ve Småtjern jsou nízkým počtem již 3 průvodci.

4. Neumí vybrat, bylo jich spoustu. Některé z nich: Sněžilo, všichni seděli na sobích kožešinách u ohně. Zuzka s Josephine kreslily vypalovací pistolí na dřevěný hrníček a Jørgen hrál na kytaru Sounds of Silence. Další byl odpoledne u hlínoviště. Někteří stavěli z hlíny, jiní projížděli slalomem na kolech kolem dalších cyklistů, dva kloučci si povídali v kolečku, tři holčičky vařily ze sasanek a plícníků lektvar a Monica v tom hemžení uspávala v hamace dvojčata. Též se jí libil i zážitek, kdy je Jørgen vzal do okolí na procházku, na té spouštěl po hlavě za nohy děti do trollí díry, se smíchem reagoval na promočenou botu jednoho chlapečka, který zahučel do potoka, u jezera některé děti zkoumaly vodní hmyz, jiné si svlékli ponožky a máchaly si nohy v ledové vodě. V této pohodě, kdy se zdálo, že čas neplyne, řekl Jørgen, že má za 20 minut meeting, takže musí jít všichni zpět. Stejně se ale do zázemí vraceli v klidu a v pohodě. A jako poslední uvedla Zuzka zážitek, kdy diamantovým kotoučem řezali kameny. Fascinuje jí, jak lehce a bezpečně s ním pracovali i menší děti. Oskarův kámen byl obzvlášť krásný. Zuzka se zeptala, kde ho našel. Oskar ukázal na svého kamaráda Evalda, který vzal Zuzku ke kamenité ohradě. Zuzka myslela, že tady kámen našel, ale kdepak. Evald zvedl velké kladivo a s ním se pustil do největšího balvanu. Jeden kousek, který z něj odletěl podal Zuzce. Ten krásný kámen kluci nenašli, oni si ho sami vydolovali.

Zároveň k nám přijela na výměnu z Norska zkušená pedagožka Janne Folland. Janne hned druhý den absolvovala s našimi školáky a předškoláky výlet do pražské Galerie DOX, kde se podívali i do vzducholodě Gulliver. Také strávila čas i s našimi nejmenšími dětmi z lesního klubu Dubínek a všichni si užili krásný jarní den na louce s pletením věnečků z pampelišek. Děti Janne také seznámili i se čtyřnohými obyvateli Studánky a to s králíčky Buchtou a Cindou. Janne nám na konec svého pobytu zde sdělila, že na LMŠ Studánka se jí nejvíce líbí klid, který s dětmi u nás je. Celý pobyt pak zhodnotila jako velmi vzrušující a poučný a že je zajímavé vidět, jak norská přírodní školka i česká lesní školka dělají mnohé věci podobným způsobem, i když jsme z rozdílných zemí. 

V sobotu 7. 5. 2022 dorazil již podruhé do Studánky na mobility Jørgen Kjørven, kterého naše děti již znají a tak se na jeho příjezd moc těšily a dle toho jej také náležitě přivítaly :)

S Jørgenem jsme také vedli rozhovor, při kterém jsme mu pokládali různé otázky, jak to chodí v norské přírodní školce Småtjern a jak vnímá školku Studánka a dostalo se nám zajímavých, dojemných i vtipných odpovědí. Zde vám náš rozhovor přinášíme v české i anglické verzi:

 

Jørgene, z čeho a jak je financován provoz norské školky Småtjern?

Jørgen, from what and how the operation of the Norwegian kindergarten Småtjern is financed?

Norské mateřské školy jsou většinou financované z veřejných zdrojů, a to i ty soukromé. Přibližně 80 % našich příjmů hradí stát. Zbytek hradí rodiče. 

Norwegian Kindergartens are mostly publicly funded, even the private ones. Approximately 80 % of our income is covered by the state. The rest is covered by parents payment.

Platí norské rodiče měsíční školkovné? Pokud ano, tak v jakém procentu běžné norské mzdy?

Do Norwegian parents pay a monthly fee? If so, what percentage of the normal Norwegian wage?

Ano. Platí 11 měsíců ročně. Měsíční úhrada je přibližně 7,5 % průměrného norského platu. Částku určuje vláda a my potřebujeme velmi speciální důvody, abychom se od ní odchýlili.

Yes. They pay 11 months pr year. The monthly payment is approximately 7,5 % of median Norwegian salary. The price is set by the government and we need very special reasons to deviate from that.

Jak se mateřské školce Småtjern daří financovat mzdy pro čtyři průvodce na den?

How Småtjern Kindergarten manage to fund wages for four teachers a day?

Počet zaměstnanců v norských školkách je ustanoven v zákoně. Proto jsou vládní financování a rodičovské platby nastaveny na úroveň, která pokryje výdaje.

The number of staff in Norwegian kindergartens is described in the law. Therefore the government funding and parental payment is set at a level that covers the expenses.

Mají průvodci ze školky Småtjern jen toto zaměstnání, nebo i další?

Do the teachers from Småtjern Kindergarten have just this job or more?

Někteří učitelé, kteří pracují na částečný úvazek, pracují na částečný úvazek i jinde v jiných školách či školkách. Ti, kteří pracují na plný úvazek, pracují pouze ve Småtjern.

Some of the teachers that work part time, also work part time elsewhere in other schools or kindergartens. Those who work full time, only work at Småtjern.

 

Jakým způsobem je dětem vysvětlena práce s nástroji, jako je například diamantový kotouč na kameny, aby děti opravdu pochopily opravdové nebezpečí stroje a mohly pak samostatně na tomto stroji pracovat?

How is it explained to children how to work with tools, such as a diamond stone blade, so that children can really understand the dangers of the machine and then be able to work on that machine on their own?

Nenecháme děti používat elektrické nářadí bez dozoru dospělých a na začátku jsme „ruku v ruce“ (to znamená, že je držíme za ruce). Vysvětlení je tedy většinou praktické. Ukazujeme / říkáme jim, jak to správně používat, a vysvětlujeme nebezpečí. Když pak vědí, jak to používat, je jim umožněno být více svépomocí. Mimochodem, diamantová pila neprořezává kůži. Můžete se ho dotknout prsty. Nejsilnějším elektrickým nářadím, které mohou používat bez pomoci, je elektrický šroubovák. Na veškeré stavební práce používáme převážně ruční nářadí.

We do not let children use electric tools without adult supervision, and we are "hands on" (meaning that we hold their hands) in the beginning. So, the explanation is mostly practical. We show/tell them how to use it right, and explain the dangers. Then, when they know how to use it, they are allowed to be more self-helped. By the way, the diamond saw does not cut skin. You can touch it with your fingers. The strongest electric tool they get to use without help is an electric screwdriver. We mostly use hand tools for all construction work.

Poznámka: než jsme slyšeli tuto odpověď, trošku nám pracovala představivost, kolik prstů padlo před zaučením :)

Note: before we heard this answer, our imagination worked a bit, how many fingers fell before learning :)

Je velký rozdíl mezi státní norskou školkou a přírodní školkou Småtjern? Pokud ano, tak v čem?

Is there a big difference between a Norwegian state kindergarten and a Småtjern kindergarten? If so, in what?

Všichni se řídíme stejným rámcem, takže existují určité podobnosti. Největší rozdíly byste podle mě našli v našich představách o svobodě a odpovědnosti za děti a v tom, jak přistupujeme ke konfliktům mezi dětmi. Také, jak přemýšlíme o hranicích a limitech pro děti a co děláme, když děti hranice zpochybňují. To, co si myslím, nenajdete v žádné jiné školce.

We all follow the same framework so there are some similarities. The biggest differences I think you would find in our ideas about freedom and responsibilities for children, and how we approach conflicts between children. Also, how we think about boundaries and limits for children, and what we do when children challenge the boundaries. That I don`t think you find in any other kindergartens.

Stěžují si norští rodiče často na něco, nebo jsou spíše vděční?   

Do Norwegian parents often complain about something, or are they more grateful?

Nedostáváme mnoho stížností. Spolupráce rodičů a zaměstnanců je v našem rámci zdůrazněna, a proto je upřednostňována. Snažíme se, aby rodiče věděli, co mohou očekávat, než jejich děti začnou, a pak se snažíme naše „sliby“ plnit. Taky myslím, že je to o důvěře. Když rodiče vědí, že chceme pro jejich dítě to nejlepší, všechny problémy jsou řešitelné. Snažíme se zavést kulturu poctivosti, takže když vyvstanou otázky, okamžitě je oslovujeme. Často malé, snadno řešitelné věci se mohou časem stát velkými problémy. Když tak přemýšlím, téměř veškerá naše spolupráce rodičů a zaměstnanců je pozitivní, to znamená, že téma komunikace je něco, co dítěti pomůže v jeho rozvoji, a téměř vždy jsou reakce pozitivní (v obou směrech).

We do not get a lot of complaints. Parent-staff cooperation is emphasized in our framework, so it is prioritized.  We try to make sure the parents know what to expect before their children start, and then we try to fulfill our "promises". Also. I think it is about trust. When parent know that we want what is best for their child, all problems are solvable. We try to establish a culture of honesty, so that when questions arise, they addressed at once. Often small, easy solvable things, can become big problems in time. When that is said: almost all of our parent- staff cooperation is positive, meaning that the topic of communication is something that will help the child along in their development and almost always the responses are positive (both ways).

Co se ti ve Studánce nejvíc líbí a co naopak nelíbí?

What do you like the most in Studánka and what do you not like?

Není nic, co by se mi nelíbilo. Jsou věci, ke kterým přistupujeme jinak, a věci, které bych udělal jinak, ale to neznamená, že se mi nelíbí. Jediné, co mě nebavilo, bylo hraní "řepy" na festivalu Dožínek v říjnu, ale dopadlo to dobře😉. Co se mi opravdu líbilo bylo prostředí, lidé a přátelská atmosféra ve Studánce. Bylo zajímavé vidět jurtu, která je báječnou budovou.

There's nothing I don't like. There are things we approach differently and things I would do differently, but that doesn't mean I don't like them. The only thing I didn't like was playing "beets" at the Harvest Festival in October, but it turned out well😉. What I really like is the beautiful area, people and a pleasant atmosphere in Studánka. It was interesting to see the yurt, which is a great building.

Jaký největší rozdíl vnímáš mezi Studánkou a Småtjern?

What is the biggest difference you perceive between Studánka and Småtjern?

Mezi Småtjern a Studánkou samozřejmě existují určité rozdíly. Mohou být způsobeny kulturními rozdíly. Myslím, že ve Småtjern máme individuální přístup více zaměřený na dítě, zatímco Studánka má více kolektivní zaměření. V této oblasti se myslím obě školky mají co učit. Zde získané zkušenosti, ovlivní můj přístup doma. Také si myslím, že existují určité rozdíly v našem přístupu k učení a znalostem.

There are some differences between Småtjern and Studanka, off course. They might be due to culture differences. I think we have a more child centered, individual approach in Småtjern, whereas Studanka have a more collective focus. In that area I think both kindergartens have something to learn. I know my experiences here, have influenced my approach back home. Also, I think there are some differences in our approach to learning and knowledge.

Jaký je tvůj nejlepší zážitek ze Studánky? 

What is your best experience from Studánka?

To musí být setkání s dětmi. Zaměstnanci a rodiče jsou také skvělí, ale... znáte to. Všechno mi ukazovali a učili mě česky, bez valného úspěchu. Měli jsme tyto opravdu hluboké zajímavé rozhovory a já jsem nerozuměl ani slovo. Než jsem odešel, dostal jsem tři hvězdy, které nyní zdobí Småtjern. Také jsem letos dostal dopis se dvěma krásnými kresbami. Mám je u sebe jako obrázky v telefonu. Když jsem se v pondělí vrátil do Studánky, uvítali mě hlasitým křikem, úsměvem a objetím. Čím toto jde překonat?💚

That has to be meeting the children. The staff and parents are great as well, but...you know. They were showing me everything and teaching me the Czech language, without much success. We had these really deep interesting conversations, and I did not understand a word. Before I left, I got three stars that are now decorating Småtjern. I also received a letter this year, with two beautiful drawings. I keep them with me as pictures on my phone. When I came back to Studanka last Monday, I was greeted with a loud shout, a smile and a hug. Now, how can you top that?💚 

Jako další odjel na mobility do norské školky od 16. května do 1. června 2022 náš průvodce Tomáš Kadlec. Ten se v naší školce zaměřuje ponejvíce na outdoorové aktivity pro děti, jako jsou různé sportovně zaměřené výlety, stopovačky a podobně. Tak jako ostatních průvodců, kteří již návštěvu Norska absolvovali, jsme se ho zeptali na základní otázky, co se mu nejvíce v norské školce líbilo, co by chtěl přenést do školky Studánka, jaký vnímá největší rozdíl mezi jejich a naší školkou a jaký byl jeho nejlepší zážitek. 

Tomášovi se nejvíce líbilo, že v norské školce probíhá vše hlavně venku, včetně spaní. Okoukal u nich nějaké hry, které již hraje s dětmi i u nás. Nejvíce ho udivilo a jako rozdíl vnímá to, že norské děti nechodí v rámci školky nikam na procházky, nebo jen na super krátké. Tomáš je ale i běžec ultramaratonů, tak si úplně nejsme jistí, co v jeho podání znamená super krátká vzdálenost😉A nejvíce se Tomášovi líbila vycházka s dětmi k potoku a také oslava narozenin jednoho klučiny u něj doma na farmě. Jak si Tomáš pobyt s norskými dětmi užíval si můžete prohlédnout na několika fotografiích. 

9. června 2022 k nám zavítal další průvodce z norské školky Bjørn Berge. Zeptala jsem se Bjørna na jeho dojmy a zážitky a odpověděl takto: 

First I want to thank for a wonderful stay in the Czech Republic. It was a very nice week with nice weather and nature at its best. When I describe how I experienced my stay in Studanka, I just want to mention that in addition to being a teacher at Småtjern, I am also a teacher at
a primary school and am responsible for the outdoor school there. My job at school is more like my stay in Studanka than my days in Småtjern. Småtjern is more adapted for play and activities in the kindergarten. The days I have outdoor school I Norway and the days in Studanka were organized in the same way. We meet in the morning, then we go for a walk, have lunch and then we come back to school. Here, the trips away from the kindergarten and school are more common to do than in Småjern, although we also often go for walks in
Småtjern as well. At school and in Småtjern we have more stops along the way and look at things that the children are interested in. We therefore go slower than what you do with the children in Studanka and stop when the children are interested in something. According to the motto "The road is the goal". It seems that children in Norway are more used to being heard than in the Czech Republic. I This is both positive and negative and may have cultural causes. Children in Norway are more individualized, while children in the Czech Republic are more collective. It was nice to see how easy it was to take the children in the Czech Republic on a trip, and I really liked how the song gathered them for departure and breakup. I was also very impressed with how good the children in the Czech Republic were at walking and how good the older children were at taking care of the youngest children. How the food was organized was also very nice to see. Here we have a little to learn in Småtjern. The bike ride with the kids and Tomas on Friday was very nice and I was impressed with how good they
were at cycling. The day I had with the school was also very nice with climbing. After the stay in the Czech Republic I think that children who go to an outdoor kindergarten, whether it is in Norway or the Czech Republic are very lucky and have great days and learn a lot that is
important for later in life. Finally, I would also like to say that I appreciated seeing a different nature, with other plants, trees and not least insects. I saw many insects that we do not have in Norway, something I appreciated.

 

Nejprve chci poděkovat za krásný pobyt v České republice. Byl to velmi hezký týden s pěkným počasím a přírodou v celé své kráse. Když popisuji, jak jsem prožíval pobyt ve Studánce, chci jen zmínit, že kromě toho, že jsem učitelem na Småtjern, jsem také učitelem na základní škole a mám na starosti tamní školu v přírodě. Moje práce ve škole je podobná spíše jako můj pobyt ve Studánce než dny, kdy jsem ve Småtjern. Småtjern je více přizpůsobený pro hru a aktivity ve školce. Dny, kdy jsem ve škole v přírodě v Norsku a dny ve Studánce byly organizovány stejně. Ráno se sejdeme, pak se jdeme projít, naobědvat se a pak se vrátíme do školy. Jsou zde běžnější výlety mimo školku a školu   než ve Småjernu, i když také často chodíme na procházky do Småtjern. Ve škole a ve Småtjern máme po cestě více zastávek a prohlížíme si věci, které děti zajímají. Jdeme tedy pomaleji a zastavíme, když děti něco zaujme, než to, co děláte s dětmi ve Studánce.  Podle hesla „Cesta je cíl“. Zdá se, že děti v Norsku jsou více zvyklé být slyšet než v Česku. I To je pozitivní i negativní a může to mít kulturní příčiny. Děti v Norsku jsou více individualizované, zatímco děti v České republice jsou více kolektivní. Bylo hezké vidět, jak snadné je vzít děti v Čechách na výlet a moc se mi líbilo, jak je písnička shromáždila k odjezdu a rozchodu. Velmi mě zaujalo i to, jak jsou šikovné děti v České republice a zvládaly chůzi a starší děti zvládaly péči o nejmenší děti. Bylo také velmi pěkné vidět, jak bylo organizováno jídlo. Tady se ve Småtjern máme trochu co učit. Páteční projížďka na kole s dětmi a Tomášem byla velmi pěkná a byl jsem ohromen tím, jak dobří byli v cyklistice. Den, který jsem měl se školou, byl také velmi pěkný s lezením. Po pobytu v ČR si myslím, že děti, které chodí do školky v přírodě, ať už je to v Norsku nebo ČR, mají velké štěstí a mají skvělé dny a naučí se mnoho důležitého pro další život. Nakonec bych také rád řekl, že jsem ocenil, že jsem viděl jinou přírodu, s jinými rostlinami, stromy a v neposlední řadě hmyzem. Viděl jsem mnoho hmyzu, který v Norsku nemáme, což jsem ocenil.

Děti ze Studánky zažily s Bjørnem spoustu dobrodružství, přivezl a naučil děti hrát tradiční vikingskou hru, která skvěle učí koordinaci pohybů, postřeh a trpělivost. Také naučil děti vyrábět náramky přátelství a s těmi nejodvážnějšími absolvoval lekci lezení a také si děti s Bjørnem a naším průvodcem Tomášem užili cyklovýlet. Bjørn je též nadšený entomolog a tak vyfotil i spoustu krásných místních hmyzáků :)

 A výměnou za Bjørna odjel v červnu do norské školky náš kuchař David Čuba. Také jeho jsme se ho zeptali na několik otázek, na které odpověděl následující: 

Co se ti nejvíce v norské školce líbilo? Nejvíc se mi líbilo prostředí, a možnosti které z toho plynou. Prostě když si chtějí porazit pár stromů a něco si z nich postavit tak to udělají. Pak taky celková pohoda a klid.
J
aký vnímáš největší rozdíl mezi jejich a naší školkou? Myslím si, že děti ve Smatjern mají o dost víc volnosti, zároveň mi ale přijdou o dost samostatnější, nebo možná zodpovědnější. Taky nemají tak pevně stanovený program, natož nějaký časový rozvrh. Ještě mě zaujalo, jak i ty nejmenší děti běžně pracují s nástroji jako např, pila, sekera atd. A je pravda, že na dlouhé procházky nechodí. Spíš je to taková toulka s mnoha zastávkami, když je něco zaujme.
Jaký byl tvůj nejlepší zážitek? Nevím jestli nejlepší, ale určitě nejsilnější zážitek bylo brodění řeky-opravdu studené. Děti to dávaly neuvěřitelně. Ale oni jsou prostě na zimu zvyklí. Taky se mi moc líbilo jak si každý den společně zazpívají.
Jak jako náš kuchař vnímáš rozdíly mezi jejich stravováním a našim? No rozdíl je obrovský, nevím jak v zimních měsících, ale za mého pobytu byla jen studená strava, případně rybí placičky na grilu. No a moře mléka. Ale neřekl bych, že je to pro někoho problém. Oni prostě nejsou svázáni takovými předpisy a normami jako my.
Jsou nějaké jejich recepty, kterými jsi se inspiroval a budeš dělat třeba ve Studánce? Vzhledem k výše uvedenému jsem se žádnými recepty neinspiroval. Největší inspirace je pro mě především to, jak nic nehrotí:-)

V listopadu 2022 již podruhé navštívil Studánku průvodce z norské školky Thomas Nordseth Eriksen. Děti Thomase již znaly a tak se na jeho návštěvu velmi těšily. Děti mají například zážitek s Thomasem, když dětem povídal norsky a jeho telefon to dětem překládal do češtiny. 

V první polovině roku 2023 probíhali další, většinou již druhé návštěvy průvodců jak z norské školky u nás, tak našich průvodců v norské školce. Zde vám přinášíme postřehy, jak je průvodci prožívali.

Zhodnocení letošní březnové návštěvy v norské školce od naší průvodkyně Zuzky Malé, která byla na mobilitách v Norsku poprvé.

Nemohu konkrétně říci, s jakým záměrem jsem do Norska jela. Snad jen že záměr byl ten, si to tam pořádně užít a stalo se! V ČR tou dobou už vystrkovalo růžky jaro, kdyžto po příletu do Norska ještě vládla zima a cca 1,5m sněhu. Bylo to krásné! V tamní lesní školce Smatjern, jsou děti na zimu zvyklé a velmi otužilé. Mají kvalitní nepromokavé oblečení a obuv do mrazu, které jsem jim mohla jen (v dobrém) závidět. 

Pamatuji si na první rozpaky, které jsem v sobě cítila. Co tu budu celý týden dělat, když nemluvíme stejnou řečí? Jak se s dětmi domluvím? A najednou přišly tři holčičky a mě napadlo se jich jednoduchou Angličtinou zeptat, zda si s nimi mohu pohrát. Ony přikývly a šlo se lézt na stromy. Tím si myslím, že se prolomila pomyslná bariéra mezi dětmi a průvodci z jiné země a ostatní děti si k nám postupně začaly hledat snadnější cestu. Hry a konverzace už přicházely postupně a spontánně a bylo to velmi veselé a milé.

Velmi se mi líbilo vidět, jak jsou ve školce muži nepostradatelní a jak moc je děti potřebují.
Ženy dětem dávají lásku, péči a pochopení, ale zde bylo vidět, že muži v sobě mají i jakousi přirozenou, ale přitom láskyplnou autoritu, kterou děti bezesporu potřebují. Nějakého „vůdce smečky“, který jim ukáže, kudy jít a co nového a dobrodružného mohou zažít, nebo vyzkoušet. Tím, že je cca na 25 dětí v Norské lesní školce 6 průvodců dává dětem, ale i dospělým pocit bezpečí a tzv. potřebný servis, pokud děti něco potřebují. Je velký rozdíl v tom, že pokud jste průvodce v lesní školce, je zde člověk vystavený jiným podmínkám. A lehce se může stát, že průvodce je po celodenním a každodenním pobytu venku velmi rychle unavený a dětem by tak nemohl dát potřebný respektující a individuální přístup. A to díky vysokému počtu personálu bylo dobře zajištěno. Děti, které se nechtěly zúčastnit dopoledního programu mohly zůstat v zázemí a ostatní vyrazily např. na běžky.

To je také věc, kterou jsem velmi obdivovala. Děti prakticky celý den mohly být na běžkách a učili se tak přirozeně lyžovat. To v našich středočeských podmínkách bohužel zajistit nemůžeme. Ale při jednom z rozhovorů s Jorgenem jsem se inspirovala tím, že je dobré nabízet dětem různé druhy sportů. V Norsku prý mimo zimní sezónu chodí s dětmi na kola. A poblíž školky mají také jezero, kam se chodí s dětmi otužovat, nebo na člun, popř. když ze začátku zimy zamrzne a není ještě zasněžené, tak na brusle.

Přemýšlela jsem nad tím, jak moc je potřebné, aby se děti v přirozeném venkovním prostředí naučily co nejvíce sportovních aktivit.
Tomáš v naší Studánce např. postupně shromažďuje různá kola, nebo odrážedla. Děti si na nich jezdí jak zrovna potřebují a trénují tak své zdatné jezdecké dovednosti.

Další věc, která mě fascinovala je ta, že děti odpočívají venku, a jsou zavěšené v Hamace a to i v mrazech až do -15st.celsia. Při nižších teplotách prý už spinkají v zázemí. Teplá ovčí kožešina, spací pytel a lahev s horkou vodou dětem zajistí potřebný komfort k odpočinku.

 

Při společném mezinárodním setkání jsme řešili problematiku chování u dětí a jak k nim individuálně přistupovat.
Na tom jsme se s mojí kolegyní Radkou shodly, že máme podobný respektující přístup. Je však dobré se v něm i nadále zlepšovat a učit se jak lépe zvládat konfliktní situace.

Tento pobyt vnímám tak, že je dobré vidět, jak jsou děti na prostředí v průběhu roku již zvyklé a jak vše snáze plyne.
Je však velký rozdíl, pokud děti nastoupí do školky v září a vše se musí nově vybudovat – bezpečný prostor, hranice a kolektiv.
Jak říká norská průvodkyně Monika, je to proces a ten bych ráda ještě alespoň jednou chtěla zažít.

Velké díky patří Sandře a Jorgenovi za to, že mi umožnili toto všechno zažít a také organizaci, která nám tuto cestu sponzorovala.
Díky!!! 

S láskou,
Zuzka Malá

 

Poprvé byl na mobilitách ještě i Richard Černý, ředitel LMŠ Studánka. Své poznatky sepsal zde.

Zajímal jsem se o zázemí které používají v Norsku – tak jako my jsme přijali jurtu/maringotku, oni používají tradiční stavby Sámů, kdy stěny i střecha jsou „zelené“.

Líbilo se mi rozdělení prostoru a příjemné klima uvnitř. Kromě kulatých dveří jsem si vzpomněl na hobití nory od Tolkiena. Rád bych podobnou stavbu na základě jejich plánů realizoval v Čechách. Děti jsem spíše pozoroval a domlouval se přes posunkovou řeč. Radost ze sněhu a lyžování z nich přímo vyzařuje. Odpozoroval jsem, že skoro nemusí pít během dne, místo toho si dají trochu sněhu. Při aktivitách jsou velmi disciplinovaní – nepředbíhají a hned udělají frontu – vědí, že na každého dojde, naslouchají a jsou k sobě ohleduplní. Nebojí se ničeho, co jim průvodce ukáže! Jejich dovednosti na lyžích jsou opravdu velké.

Jistá „neorganizovavanost“ mě velmi bavila. Překvapila mě kvalita i nenáročnost jejich stravy, to by asi rodiče našich dětí včetně hygieny koukaly.  

Všechny děti světa mají něco společné! Jakékoliv vyhazování, chytání a přetahování, je oblíbené kdykoliv je k tomu příležitost.

 

 

 

 

 

 

 

Základní informace o Småtjern Naturbarnehage a.s.Outdoor kindergarten

Spolupráce s LMŠ Studánka v projektech: institucionální spolupráce, mobility. 

Adresa: Kjørkevegen 43, 2730 Lunner, Norsko

Otevřeno: pondělí až pátek 7:30 - 16:30

 

Vedoucí osoba: Jørgen Kjørven

(Překlad Google)

Máme krásné přírodní oblasti a příjemné vnitřní prostory; 3 min. z Grua, 10 min. od Lunnera. Klíčová slova pro operaci: sociální kompetence, zvládání konfliktů, participace, zázrak a filozofie. Příroda a noční život jsou důležitou součástí každodenního života. Naši školku musíte vidět - přijďte na návštěvu. V našem ročním plánu (pdf) si můžete přečíst více o tom, co děláme.

bottom of page