logo studanka (4).png
dzs.jpg
logo ehp.png
19575260_435952656803336_170078052937563429_o.jpg

Mobility mezi LMŠ Studánka a Småtjern Naturbarnehage a.s.
Outdoor kindergarten Småtjern

Od školního roku 2021/2022 začaly v české Lesní mateřské škole Studánka a přírodní norské školce Småtjern probíhat výměnné pobyty učitelů v rámci projektu mobility. 

Prostřednictvím výměnných návštěv pedagogové z obou školek získají zkušenosti z rozdílných přístupů k vzdělávacímu procesu. Rozdílnosti, které vycházejí jednak z kultury krajiny, ve které školky působí a jednak z hodnot a principů. které se jejich zakladatelé usilují realizovat v každé školce. Každý pedagog přichází na návštěvu s určitou svoji individuální vizí, co bych chtěl vidět, pozorovat, ale také přináší svůj nápad, aktivitu, kterou s dětmi ve školce realizuje. Pobyt není jenom o pozorování.

 

Projekty jsou podpořené Fondem EHP prostřednictvím Domu zahraniční spolupráce ČR. Cílem tohoto programu je zvýšit vzdělanostní základnu a lidský kapitál v České republice, snížit ekonomické a sociální rozdíly v Evropském hospodářském prostoru a posílit spolupráci s Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem.

Program Vzdělávání podporuje projekty zaměřené na spolupráci škol a dalších vzdělávacích institucí, které vedou k modernizaci a inovaci výuky. 

Jak mobility zatím probíhají:

Jako první zahájil spolupráci v říjnu 2021 návštěvou v LMŠ Studánka zakladatel norské školky, pan Jørgen Kjørven. Ihned se zapojil do příprav slavnosti Dožínek, která LMŠ Studánku brzo čekala a děti ze Studánky si ho velmi oblíbily. Jako dárek od norských dětí našim dětem přivez pan Jørgen krásný keramický talíř, který norské děti samy vyrobily a nazdobily. Nejvíce se u nás zaměřil na sledování řízené činnosti, která je v norské školce málo zastoupená.

 

b78c8071d6546772e124acb1c24ac667.0.jpg
252266615_10158528791151958_5769774350256768699_n.jpg
fdf5eea5578d5890faa24c8c3a4e0087.0.jpg

Na začátku listopadu 2021 se pro změnu do norské školky vydala Sandra Černá, která je zakladatelkou LMŠ Studánka. Sandra dětem z norské školky dovezla od našich dětí bylinkový podzimní věnec, který též samy vyrobily a dále pastelky a omalovánky. Zpět do ČR se vrátila se spoustou poznatků, zážitků a fotek, které si můžete prohlédnout v naší galerii na konci této stránky.

Nejvíce ji v norské školce zaujalo stravování, které je mnohem jednodušší než u nás, Norové jedí méně, teplé jídlo se u nich každý den nevaří a často další den zpracovávají do stravy přebytky z předchozího dne. Též děti i průvodci v tamní školce pijí opravdu hodně mléka. V norské školce mají blízko jezera, kde se v létě děti plaví s průvodci na lodičkách, v zimě naopak na jezeře bruslí, nebo se klouzají. Také mají na pozemku školky kamenný důl, kam chodí pozorovat netopýry. Sandru zaujalo i to, že co by u nás neprošlo v běžných hygienických normách a nařízení v Čechách, v Norsku tolik nevadí. Například u nás se nesmí vzájemně dotýkat matrace a ložní povlečení na polední odpočinek dětí a každé dítě musí mít své určené místo, kdežto v Norsku toto řešit nemusí.

Dá se říci, že jak je celkově norská příroda drsnější a syrovější ve své podstatě, tak i norské děti jsou více zocelené. Zajímavé bylo poznání, že když norské děti s průvodci najdou nějakou mrtvolku zvěře, tak jí neodstraní nebo nezahrabou, ale nechají jí na místě a chodí pozorovat a sledovat postupné rozkladné procesy. Též více pracují s potencionálně nebezpečnými předměty, jako jsou pily, kladiva a pod. 

Ale bezpečnost dětí je v norské školce zároveň vždy na prvním místě, na jezero, i zamrzlé, smí pouze v plovacích vestách, do dolu zase jen s helmami na hlavách. V hrách, kde děti musí čekat ve frontě například na stromovou houpačku-kolotoč, jsou norské děti velmi disciplinované, protože vědí, že kdyby se hádaly, předbíhaly, nebo postrkovaly, tak by je průvodce zařadil automaticky až na konec pořadí. 

V norské školce všichni pijí z hezkých dřevěných hrnečků, kdy každé dítě i průvodce má na tom svém vypálené jméno a někdo i obrázek.

Jako logo používá norská školka motiv dvou smějících se postaviček držících se za ruce z původního kresleného obrázku, ke kterému se váže příběh. Tento obrázek nakreslila holčička, která byla v norské školce dlouho zamlklá a všeho se bála, postupem času ale zjistila, že školka Småtjern je přátelské a hezké místo, kde se začala cítit bezpečně a poté namalovala takovýto krásný obrázek.

A logo i název Lesní mateřské školy Studánka je inspirováno berounskou studánkou na svahu kopce u kaple Panny Marie Bolestné, blízko které měla naše školka své první zázemí a ke které se váže pověst. Tato pověst ožívá i na Trubské vždy na začátku roku při slavnosti Vítání jara, kdy děti z LMŠ Studánka tuto legendu divadelně ztvární a symbolicky vyčistí studánku, aby byla na jaře opět krásná.

277706912_721185715563413_2876834420567784839_n.jpg
248427922_2986723718282811_8850502818156333413_n.jpg
249057804_417685430066991_9127761688640414640_n.jpg
248896609_1622232541470933_6092189305861327985_n.jpg
248326514_619067219505650_285856696236475820_n.jpg
248479888_724838605141325_4747985384782389404_n.jpg
20211004_124631.jpg

Poté navštívil Studánku další průvodce z norské školky a to Thomas Nordseth Eriksen. Thomas nebyl moc výřečný, ale svou dobrosrdečností a nemizejícím úsměvem na tváři si získal rychle přátelství opět všech dětí ze Studánky. Našim dětem přivezl jako dárek z norské školky krásná kladívka a hřebíky, které naše děti ihned ochotně a s radostí s Thomasem zkoušely. 

255855991_3022465568021785_3199452956322828972_n.jpg
254612222_3020750494859959_7633689780124310050_n.jpg
253172610_3018802488388093_4459038874808273640_n (1).jpg
172e41c30b47415ed928e5b0f14f4b9b.0.jpg

V polovině listopadu 2021 se vydala na mobility do Norska naše průvodkyně Dana Rišková, kterou pár dní poté následovala další průvodkyně Lea Štochlová, takže se spolu v norské školce potkaly. Lea s Dankou dovezly norským dětem jako dárek omalovánky, pracovní sešity s různými úkoly pro předškoláky a velký úspěch měly u tamních dětí hlavně voskové barevné bločky, se kterými mohly začít tvořit spousty dalších krásných obrázků. 

 

Z norské školky k nám naopak na mobility přicestovala Monica Pettit Magnussen, která nám velmi pomohla a s entuziasmem jí vlastním se zapojila do chodu Studánky, když nám zrovna vypadly ještě další průvodci kvůli karanténě z důvodu pandemie Covidu. Monica se ve Studánce nejvíce zajímala o vztahy a charaktery mezi dětmi, jak spolu dokáží spolupracovat, komunikovat.

 

Dana měla s norskými dětmi zážitky při výrobě šperků, zkoumaly spolu život pod zamrzlým okrajem jezera, také hodně vařili na otevřeném ohni. Dana nám do Studánky zaslala 16. listopadu pozdrav přes messenger následujícího znění: Posílám pozdrav z Norska. Doufám, že se máte dobře, já se mám opravdu báječně. Počasí je tu podobné jako u nás, sníh už slezl, protože se oteplilo. Dnes jsme vařili puding nad ohněm, no dopadlo to zajímavě, nakonec všem chutnalo. Jenom mi to pořád nechtělo zhoustnout a vařilo se to snad hodinu. Sporák je holt sporák, tam se ta teplota dá nastavit a člověk ví na čem je :)

To je též jeden z rozdílů mezi naší a jejich školkou, my máme svou plně vybavenou moderní kuchyni s kuchařem Davidem Čubou, který pro naše děti připravuje svačiny a vaří denně teplé vegetariánské obědy. Kdežto v norské školce mají spíše polní venkovní kuchyni, velmi často vaří nad otevřeným ohněm, ve vaření se střídají jejich průvodci a též jim hodně pomáhají a zapojují se do vaření děti. Zde by toto ale z důvodu nastavených přísných hygienických norem možné nebylo.

 

Dana by z norské školky k nám ráda přenesla větší volnost ve výběru, aby děti měly možnost se rozhodnout z více nabídnutých možností, například někdo by mohl něco tvořit, jiný jít na výpravu a další třeba pracovat na zahradě. K tomuto systému by ale bylo potřeba zavést ve Studánce přítomnost více průvodců na den. Též by se Daně líbilo častěji rozdělávat a udržovat otevřený oheň ve venkovním ohništi, jako to dělají norské děti, které se pak o oheň samy starají, aby neuhasl. Také by si přála, aby měly naše děti možnost pracovat s různým nářadím na určeném místě. Uvítala by u nás držák na dřevo, kde děti mohou samy sekat dříví, nebo jinak pracovat se dřevem. V norské školce se jí líbily i teplá sedátka z polyesteru na suchých WC, které by u nás též uvítala jako dobrý převzatý zlepšovák. Celkově si z norské školky odnáší dojem větší spontánnosti, svobody, nic se tam nedělá ve spěchu, vzdělávání norských dětí vychází hlavně z jejich preferovaných zájmů a je jim dávána větší důvěra, že něco samy zvládnou.

 

A toto jsou přesně ty důvody, kvůli kterým se Lesní mateřská škola Studánka a školka Småtjern spojily, jelikož české školky všeobecně jsou pevně vázány normami a rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání, vydávaným ministerstvem školství, kdežto naopak v norských školkách mají již zmiňovanou velkou volnost a jen malé procento řízené činnosti. Obě školky by si proto rády mezi sebou v rámci projektu mobility a institucionální spolupráce vyměňovaly po dobu dvou let své nejlepší zkušenosti a ty pak zapracovaly do svých činností a programů a též ve svých zemích předávali to nejlepší ze vzájemné spolupráce dále.

 

Poté co Dana odcestovala zpět do Čech, zažila Lea v Norsku již pravou severskou zimu a také napadlo více sněhu. 30. listopadu nám poslala pozdrav na messenger i Lea ve znění:  Za včerejšího -14 st. mrazu na jezeře - vyřezávání ledu a spousta dalšího. Ledová vrstva měla minimálně 15 cm. A dnešek o něco teplejší, jen -10 st. a sněžení a od toho se odvíjející sjíždění všeho na všem a všeobecná radost. A na druhém jezeře jsme s Jorgenem udělali ve sněhu obrovský labyrint.  Na toto jí odepsala další naše průvodkyně a též učitelka v naší komunitní lesní škole Studánka, Zuzka Medvecká: Děkujeme vám všem za to, jak nám o tom hezky referujete. A už chápu, proč říkal Jorgen, že je nutné navštívit Småtjern právě v zimě :) A Lea jí odpověděla moc krásně následující: Zima je tu úžasná a drsná zároveň, o tom není pochyb, a to sotva začala. Ale jinak si myslím, že je celkem lhostejno, kdy Småtjern člověk navštíví. To nej je totiž o přístupu a celé filozofii pod povrchem, o lidech tady.

Zde naleznete galerie z mobility Dany, Lei a Monica 

 

 

277954020_397878955117291_4266782236418350836_n
277954020_397878955117291_4266782236418350836_n

press to zoom
263144256_278531924229584_454675121187197682_n
263144256_278531924229584_454675121187197682_n

press to zoom
262139551_334689058466896_1633638187041656303_n
262139551_334689058466896_1633638187041656303_n

press to zoom
277954020_397878955117291_4266782236418350836_n
277954020_397878955117291_4266782236418350836_n

press to zoom
1/32

V březnu 2022 byla vyslána na mobility do Studánky Anette Kristiansen Rue. Anette ráda vyrábí s dětmi cokoliv ze dřeva, takže jejím dárkem pro naše děti byly pilky na dřevo. I u nás se chopila této iniciativy a s našimi dětmi pilky rovnou vyzkoušela při výrobě krásného pexeso z kulatin břízy. Děti vyrábění moc bavilo a nadšení završily společnou hrou pexesa z vlastnoručně připravených dřevěných koleček. Anette se také zúčastnila výletu s našimi předškoláky do Svatého Jana pod Skalou, kde s dětmi vystoupaly až na vrchol skály, odkud je krásný výhled do dalekého kraje. Před svým odjezdem absolvovala ještě Anette rozhovor s novinářem, kdy si společně popovídali o spolupráci Studánky a Småtjern. Článek z tohoto setkání vyšel v Berounském deníku dne 6. 4. 2022

Anette strávila ve Studánce nějaký čas i s našimi školáky z komunitní lesní školy Studánka, které naučila plést z vlny jen s pomocí svých prstů krásné náramky, nebo náhrdelníky. Naši školáci norským dětem poslali nyní jako poděkování za čas strávený s Anette knížku Nicky & Věra - Příběh Nicholase Wintona a jeho dětí, kterou napsal Petr Sís.

275972383_3109923755942632_3479939446529496479_n.jpg
277851311_657094018694796_5594385517028193634_n.jpg
277703380_646774303063399_7642554378678689985_n.jpg
277733265_1091300538114060_2195761274530498194_n.jpg
  • Facebook
facebook Studánka Lesní škola a školka
  • Facebook
facebook Småtjern Naturbarnehage
277920438_490881122578393_2764848402724007664_n (1).jpg
277886042_526411035499598_4112164490858238873_n (1).jpg

Na přelomu dubna a května 2022 odjely na mobility do Norska průvodkyně ze školky Studánka Radka Häuslerová a pedagožka komunitní školy Studánka Zuzka Medvecká. V norské školce si užily hodně zajímavých zážitků a přivezly nám též spoustu fotek viz níže. Dokonce se vrátily i trochu v čase :) protože ve Studánce již bylo jaro v plném proudu, ale ve Småtjern ještě sněžilo a tak seděli všichni u ohně a zpívali Rolničky. Byly se s dětmi podívat i na farmě, kde chovají koně, o které se norské děti nejprve náležitě postaraly a pak se na nich za odměnu svezly. Poštěstilo se jim sledovat také vrtulník, který převážel materiál pro novou komunikační věž, děti si ho mohly prohlédnout zblízka a také se vyptat na různé otázky pilota. Jako všichni ostatní, co přijeli na delší čas do norské školky, si i Radka se Zuzkou ozdobily svoje dřevěné hrnečky na pití vypálením svého jména a děti jim je poté pomohly dozdobit vypálením obrázků. Norské děti jim též s hrdostí ukázaly všechny jejich rituály a místa, které postavily spolu s Jørgenem, Bjørnem a dalšími. Také tam děti chodí kontrolovat vývoj počasí do vlastní meteorologické observatoře, kterou Radce a Zuzce důkladně předvedly a ty tak prokázaly, že se nebojí výšek :) S dětmi se zapojily i do keramického vyrábění, a všichni dohromady vytvořily úžasné výtvory. Jelikož děti ze Studánky i děti ze Småtjern nemají okolo sebe přemíru běžných hraček, tak umí přirozeně využívat a rozvíjet svou představivost a kreativitu a dokáží si krásně vyhrát se vším, co najdou ve svém přírodním okolí. Norské děti možná o trochu více, protože jak již bylo řečeno, nemají tolik řízených činností a nejsou vázáni rámcovým vzdělávacím programem, který u nás musíme dodržovat.

Zuzka Medvecká nám po svém návratu odpověděla na čtyři následující otázky 1. co se jí nejvíce v norské školce líbilo, 2. co by chtěla přenést do komunitní školy Studánka, 3. jaký vnímala největší rozdíl a 4. jaký byl její nejlepší zážitek: 

 

1. Poměr průvodců k dětem a z toho vycházející pohoda. Velký a rozmanitý prostor pro svobodnou hru v zázemí školky s možností neustále ho přetvářet podle svých představ. Fakt, že je pozemek v jejich vlastnictví jim dává svobodu stavět na něm I stavby svépomocí, bez složitého schvalování. Taky jim do toho nikdo z okolí nemluví a nemusí se tudíž ohlížet na další aspekty, takže nemají z každého zásahu do prostředí stres. Dostatek času na projekty, které jsou spíše dlouhodobé a tím vedou děti k trpělivosti a soustředění I na delší cíle – např. vydlabávání člunu z kmene, vyrábění jeskyně ohněm, keramické tvoření domu (zaměření, návrh, krájení, glazování, zdobení, lepení). Vícë technických činností, u kterých dělá dítě skutečnou práci. I díky tomu, kolik stavebních a jiných činností se na pozemku děje, dostávají děti možnost průvodce vidět v akci, ale I aktivně jim pomáhat. Nesimulují schopnosti dospělých, ale zkouší si je. Děti například šroubovaly, aby opravili stroj na broušení kamenů, nebo pomáhaly dávat dohromady hydraulický systém na vedení vody do kopce. Větší svoboda dětí v rozhodování, co chtějí dělat. Protože mají děti víc volného času a větší variabilitu a samostatnost v používání diferencovaného prostoru, můžou si lehce vybrat prostor i činnost, které se chtějí věnovat. Rádi pracují i zcela samostatně nebo pouze ve dvojicích. Více mezi sebou žertují a neberou se tak vážně, děti se nevztekají, když si z nich někdo tzv. vystřelí. Norské děti jsou také víc zvyklé pomoct si sami. Průvodci k nim neutíkají, aby je zvedly, pofoukaly nebo jinak pomohly, ale z povzdáli čekají, jak se situace vyvine a až když dítě zvedne oči k průvodci, ten mu naznačí posunkem ruky, že k němu může přijít. Pak všechno řeší tak dlouho jak je potřeba bez časového stresu v plném soustředění průvodce na dítě – na kolenou, nebo z očí do očí. Děti v norské školce mají jinou úroveň svobody podle toho, jak odpovědně se chovají a jak dodržují důležitá pravidla. Každé dítě je vnímané individuálně a bodováno podle toho, jak se chová. Od toho se odvíjí jeho míra autonomie. Děti si tak hodnoty svobody, samostatnosti a odpovědnosti váží a vědomě si jí pěstují.

2. Ráda by změnila svůj přístup k dětem na víc partnerský a méně maminkovský, tzn. pomáhat dětem jen když si o pomoc řeknou a nebudou mít dost kompetencí, si pomoct si sami. Zapracovat koncept svobody a odpovědnosti, jsou to pro jednotlivce a funkčnost společnosti nejdůležitější pojmy. Vytvářet více časového prostoru pro dlouhodobější projekty a jejich individuální dokončování. Dělat více technických projektů. Zakoupit vypalovací pistol, která rozvíjí jemnou motoriku, trpělivost, schopnost plánování a skýtá mnohé možnosti pro různé vyrábění.

3. V norské školce: Chybí ranní vítací rituál. Méně důsledná hygiena po záchodě, před jídlem a všeobecně. Studené obědy a menší odpovědnost dětí za své místo u stolu. Více pohody, ve Småtjern nemusí nic stíhat, nemají konkrétní plán, který by na ně vytvářel tlak ve chvíli, kdy ho nestíhají. Je jich na 24 dětí (z kterých denně chodí max 18), pokud někdo z dospělých nevypadne kvůli nemoci, čtyři průvodci na den. Ve třech si už netroufají jít s dětmi ani na procházku a jsou v jejich rozmanitém zázemí, kde si každé dítě najde to své a oni se věnují přející přítomnosti. Jsou méně institucionalizovaní, organizovaní a méně kolektivističtí než my. Zakladatel školky Jørgen Kjørven je ve školce přítomen minimálně tři dny v týdnu, vnímá se jako jeden z nich a jako takový i ve chvílích, kdy někdo z jeho kolegů udělá chybu, tak se, pro českou mentalitu trochu nezvykle, omluví za potíže bez pojmenovávání konkrétního kolegy a v prvé řadě s nimi řeší, jak chybám předejít, protože zastává názor, že chyby nastávají většinou jako následek nepohodlí průvodců ve chvíli podcenění počasí, nebo fyzické zdatnosti dětí, nebo jejich nízkého počtu průvodců a tedy jak již bylo řečeno, ve Småtjern jsou nízkým počtem již 3 průvodci.

4. Neumí vybrat, bylo jich spoustu. Některé z nich: Sněžilo, všichni seděli na sobích kožešinách u ohně. Zuzka s Josephine kreslily vypalovací pistolí na dřevěný hrníček a Jørgen hrál na kytaru Sounds of Silence. Další byl odpoledne u hlínoviště. Někteří stavěli z hlíny, jiní projížděli slalomem na kolech kolem dalších cyklistů, dva kloučci si povídali v kolečku, tři holčičky vařily ze sasanek a plícníků lektvar a Monica v tom hemžení uspávala v hamace dvojčata. Též se jí libil i zážitek, kdy je Jørgen vzal do okolí na procházku, na té spouštěl po hlavě za nohy děti do trollí díry, se smíchem reagoval na promočenou botu jednoho chlapečka, který zahučel do potoka, u jezera některé děti zkoumaly vodní hmyz, jiné si svlékli ponožky a máchaly si nohy v ledové vodě. V této pohodě, kdy se zdálo, že čas neplyne, řekl Jørgen, že má za 20 minut meeting, takže musí jít všichni zpět. Stejně se ale do zázemí vraceli v klidu a v pohodě. A jako poslední uvedla Zuzka zážitek, kdy diamantovým kotoučem řezali kameny. Fascinuje jí, jak lehce a bezpečně s ním pracovali i menší děti. Oskarův kámen byl obzvlášť krásný. Zuzka se zeptala, kde ho našel. Oskar ukázal na svého kamaráda Evalda, který vzal Zuzku ke kamenité ohradě. Zuzka myslela, že tady kámen našel, ale kdepak. Evald zvedl velké kladivo a s ním se pustil do největšího balvanu. Jeden kousek, který z něj odletěl podal Zuzce. Ten krásný kámen kluci nenašli, oni si ho sami vydolovali.

1
1

press to zoom
278864369_10158711463695779_8016962108060377936_n
278864369_10158711463695779_8016962108060377936_n

press to zoom
279439823_10158714811445779_7076987885145661461_n
279439823_10158714811445779_7076987885145661461_n

press to zoom
1
1

press to zoom
1/65